Historie dnešního města Žďáru nad Sázavou je úzce spjata se založením a vývojem zdejšího cisterciáckého kláštera. Založení inicioval otec svaté Zdislavy, Přibyslav z Křižanova, ale až jeho zeťové, Boček z Obřan a Smil z Lichtenburka jeho úmysl uskutečnili. Za tímto účelem pozvali v roce 1252 z Nepomuku skupinu cisterciáckých mnichů, kterým na výstavbu kláštera darovali pozemky a v dědictví odkázali část svých majetků.
Kláštera se samozřejmě dotkly všechny historické a společenské změny, procházející českými zeměmi. Za husitských válek byl vydrancován a vypálen. K obnově došlo až za vlády krále Jiřího z Poděbrad, který byl spřízněn s jeho zakladatelem.
Novou podobu vtiskl klášternímu areálu opat Václav Vejmluva, který povolal do Žďáru významného architekta Jana Blažeje Santiniho, a tak započala éra proměn areálu do podoby jednoho z nejvýznamnějších církevních sídel své doby.